idea → development → success (short claim)
Barča se mezi Cookielabbers přidala v červnu 2023 a rovnýma nohama naskočila na frontend platformy Carvago. I když ve volném čase řešila FE už na střední, v profesním životě si k němu našla cestu až postupně. Přečtěte si, proč má frontend ráda i jaké bylo krmit pandu v Číně.
Můj jediný projekt zatím byl a je Carvago. Soustředím se tam na části, jako je třeba vyhledávání aut, kde si do filtru můžeš například zadat, že chceš auto, které má vyhřívané přední sklo a sedadla, nebo že chceš diesel. Další oblastí, o kterou se starám, jsou elektroauta či implementace design systému.
Jedeme podle metodiky scrum, vyvíjíme agilně. Od toho se odvíjí náš den, protože scrum má různé ceremonie – eventy, které se opakují každý den až dva týdny. Takže záleží, co je zrovna za část sprintu. Ale běžný den, co je třeba uprostřed sprintu, by vypadal takhle: přihlásím se na Slack a na e-mail, podívám se, co je nového. Potom mrknu, co mám ve sprint boardu za tasky a ten nejurgentnější implementuju.
Tasky mohou být různého typu, v poslední době jsem dělala na landing page pro elektrovozy. Tam je daný design a já jako frontend developer ten design vezmu a implementuju tak, aby se pak na něj mohli uživatelé podívat. Tyhle tasky mám nejradši, protože tam člověk vidí výsledky a tvoří něco nového. Nemusí řešit problémy cizího kódu, který nikdy neviděl, apod.
Takže to je jeden typ tasku. A pak je třeba budování design systému. Jde o to, že každá firma má nějaké designové komponenty, které se na jejích webových stránkách opakují – aby tak byl člověk schopný design budovat efektivně a rychle, je super si ty prvky nějakým způsobem definovat a používat znovu.
Nebo opravuju bugy. Často děláme různé analýzy, kde řešíme, jestli je požadavek produkťáka proveditelný, dáváme zpětnou vazbu k designu a vymýšlíme technologická řešení. V Cookielabu je super, že jako frontenďáci máme větší vliv na to, jak výsledek vypadá.
Neměla jsem pro to asi žádné technologické argumenty, React je (co se týče frontendu) nejpoužívanější framework na světě, proto jsem si ho zvolila. Taky když jsem dělala bootcamp, tak tam měli React, takže jsem v něm jenom pokračovala.
Mám, ale ne vždy jsem programovala. Na střední škole jsem si založila profil na Alik.cz a zjistila jsem, že si ho můžu přikrášlit pomocí CSS. Tak jsem se CSS naučila, designovala jsem i svůj vlastní blog a hodně mě to bavilo. Pak jsem šla na výšku, kde byla Java – ta mi programování hodně zhnusila, a tak jsem se na něj vykašlala. Celou dobu jsem dělala v IT, ale soustředila jsem se na projektové řízení, management, koordinaci a manuální testování. Vůbec jsem neprogramovala.
Dělala jsem projekťáka v jedné firmě a tam jsem viděla sedět frontenďáka vedle mě a říkala jsem si: „Ty jo, to je podobný tomu, co jsem dělala na střední a bavilo mě to. To bych se mohla naučit.“ Takže jsem se přihlásila do Czechitas na JavaScript. Hrozně mě to bavilo, vynikala jsem v tom, byla jsem taková šprtka. No a vlastně pak jsem zjistila, že chci úplně změnit svoji pozici projekťáka, protože tam nevidím svoje vlastní výsledky a v tom frontendu je to takové instant happiness, instant satisfaction. Rozhodla jsem se proto, že půjdu na ten bootcamp, který byl full-stackový, takže jsem dělala nakonec i PHPko, ale toho jsem se díky bohu vzdala. A zůstala jsem jenom u frontendu.
S backenďákama spolupracujeme, ale že bych jim úplně říkala, co do toho APIčka mají dávat… Každopádně ano, s těmi endpointy, co oni vytvoří, pracuju a používám data, která mi posílají. Co se týče frontendových knihoven a UI knihoven, tak já jsem vlastně předtím v minulé práci používala Material UI, což je od Googlu. Teď na Carvagu používám Chakra UI. Vlastně v tom není moc velký rozdíl. Jsem ale hrozně ráda, že tyhle knihovny existujou, protože je to hodně jednoduché k používání. Designéři vědí, jak dělat designy, a používají na to komponenty z té knihovny. Ten život je s těmi knihovnami takový jednodušší a hezčí.
Ne, ale mám background v testování ze školy a z práce, kde jsem dělala manuální testování. Dělala jsem pro firmu, která vyučovala lidi, jak se chovat bezpečně na internetu. Takže mám povědomí, co všechno je pro to potřeba udělat z neprogramátorského hlediska. Když něco vytváříme, tak tam nedáváme něco, co by nám mohlo z bezpečnostního hlediska sdílení různých dat a přístupů nějak uškodit. Třeba takové přihlašování a různé ukládání informací o tom, co je tam přihlášeno za uživatele, aby se tam nepřihlásil někdo, kdo nemá. Tak to se řeší i samozřejmě z hlediska frontendu. Taky tam máme různé kontroly, které řeší, aby uživatel nemohl na té stránce dělat, co chce.
No hele, bylo to trochu horší, než si všichni představují, protože jsme si za to museli zaplatit – za to, že jsme třeba půl dne uklízeli 💩 těch pand. Zároveň jsme dostali přednášku o tom, jak tam ty pandy žily kdysi, ale postupně přestávaly mít přirozené prostředí, kde by mohly přežít, a proto tam už pandy nejsou. Číňani se je ale snaží dostat zpátky do přírody.
Pak nás pustili dvakrát k těm pandám, jenom přes mříž. Pro ně je to prostě vězení. Takže jsme přišli k nim do vězení a dávali jsme jim mrkev, jablíčko. My jsme se s tou pandou podívaly sobě do očí a bylo to takové… Prostě roztomilá černá očička, taková nevinná, ale zároveň hrozně mocná. To byl fakt velký a hodně silný zážitek.
To je taková hluboká otázka, já mám hodně věcí, co bych chtěla říct, ale shrnula bych to takto. Pokud ti něco nevyhovuje, neboj se to změnit, i když to znamená dělat změnu každý rok. Hledej dál, dokud nejsi spokojená. Zkoušej a uč se nové věci, nikdy nic není ztráta času. Změň kariéru a pak se klidně vrať, abys zjistila, co ti vyhovuje víc. Všechny znalosti se dají zúročit. A hlavně se obklopuj lidmi, kteří tě v tomhle růstu podpoří.
Co se týče toho, co by si lidé mohli přečíst (a je to dostatečně work-related), tak mám hodně ráda Joshe Comeau. Dělá kurzy na CSSko a React plus píše blog posty a přijde mi hrozně zajímavý, jak přemýšlí a jak programuje. Od nikoho jsem nepochopila tolik věcí jako od něho.
Co se týče nějakého osobního rozvoje, tak to bych tady mohla psát donekonečna, ale asi jedna z mých nejoblíbenějších knížek je The Top Five Regrets of the Dying od Bronnie Ware. Tam si člověk uvědomí svoje životní hodnoty a ty ho pak třeba přivedou na to, že chce dělat pro firmu, která se k němu bude chovat hezky a kde bude zároveň dělat to, co chce, a bude obklopen lidmi, kteří jsou hodní a vtipní a kterým záleží na ostatních. Je to trochu ezo, ale to mi nevadí.
