Funkcionální programování je v podstatě převlečená matematika, říká Honza Trtík

Asi každý z týmu od něj alespoň jednou slyšel pojem funkcionální programování. Snaží se ho zavést do svého každodenního života a šířit osvětu dál. S Honzou Trtíkem jsme si proto nemohli povídat o ničem jiném. Jak se k němu dostal a co plánuje dál, si přečtěte v rozhovoru.

Honzo, co jsi dělal před Cookielabem? 

Když to vezmu úplně zkraje, strašně dlouho jsem studoval informatiku, protože mě bavila už od střední. Nikdy jsem ji ale nedostudoval, i když jsem to zkoušel několikrát. V tu dobu už jsem pracoval a paradoxně věci, které dodnes nejvíc brnkají na struny, jsem tenkrát nenáviděl. Třeba funkcionální programování. Spousta lidí ho nesnášela a já jsem byl jedním z nich.

Už v tu dobu jsem pracoval. Klasika – agoška, weby na míru. To byla éra, kdy si každá agentura psala vlastní CMS. Každý ten systém byl hrozný, každý jiným způsobem. V té době jsem taky hodně hrál v kapelách a seznámil jsem se s borcem, co dělal vývojáře bandzone.cz. Tenkrát to byl hrozně úspěšný projekt. Odešel jsem teda z agošky a začal pracovat tam. Byla to super doba, posunulo mě to, protože jsem byl najednou u vývoje produktu. Byl to ale punk. :-) 

Po čase se začalo všechno ořezávat a v tu chvíli se stalo něco úplně nejlepšího, co se mohlo stát. Potkal jsem se s týmem z Bonami a byla to láska na první pohled. 

‍Jak to tenkrát vypadalo v Bonami?

V Bonami začala moje vývojářská kariéra. I se mnou tam bylo ve vývoji v té době pět lidí, s Honzou Machalou se dodneška vídám. To on mě naučil programovat; je skvělý mentor. Oba nás začalo hodně zajímat funkcionální programování. 

V Bonami jsme programovali (jako většina firem) v PHP. Bohužel pro programování ve funkcionálních paradigmatech se PHP moc nehodí. Rozhodli jsme se proto, že do tech stacku přidáme Scalu, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí pro náš osobní rozvoj, ale trošku horší pro byznys. Zbytek týmu s tím zápasil. 

Cos tam měl na starosti?

V posledním období, kdy jsem v Bonami působil, jsem byl Team Lead developerů, kteří měli na starosti WMS – sklad, logistiku. Byla to velká škola. Krom programování to byla zkušenost i s vedením lidí.

Řekl jsem si ale, že se mi líbí právě funkcionální programování, a tak si najdu job ve Scale a posunu se někam dál. 

‍A to už přišel na řadu Cookielab?

Zatím ne, dělal jsem ještě v jedné firmě, ale jen krátce. Nevyhovovala mi tam atmosféra a nechtěl jsem v takovém prostředí dělat. Potkal jsem se proto s Kubou Kohoutem, se kterým se mi pracovalo vždycky dobře. Poznali jsme se už v Bonami, kde nám se svým týmem pomáhal s WMS. Cookielab byl celkem jasná volba.

Tech stack třeba v Cookielabu nebyl 100% to, co jsem dělal předtím, ale důležitá byla společná historie. Na pohovorech se vždycky ptám, co lidi drivuje. Někdo jde za týmem, někdo za vzděláním, někoho zajímá produkt, u někoho můžou převažovat peníze. Já jsem si identifikoval to, že pro mě je důležitý mix týmu a vzdělávání. 

Čím ti funkcionální programování učarovalo?

Když jsem o tom přemýšlel, tak samotné programování je jenom nástroj, jak pomáhat byznysu. Dám příklad bank. Banky kdysi fungovaly dlouho jenom s papírem, jejich gros je jinde. Dost vývojářů si neuvědomuje, že to není o tom, že dělají kód, který spasí svět. Kód je jen nástroj, jak dělat byznys.

Ale kód dělají lidi a je hodně o komunikaci.

Pro mě byla vývojařina něco, co je pevné. V byznysu vzniká spousta nejasností a komunikačního šumu. Když je konečně překonáš a víš, kde a jak ti pomůže programování, není důvod řešit ještě chyby v kódu, kterým jde předejít. Chceš, aby ten kód podpořil byznys tam, kde potřebuješ, ne aby ti házel klacky pod nohy. Aby byl co nejsprávnější. 

Hledal jsem, jak vývojařinu dělat tak, aby byla správně i formálně. A funkcionální programování tohle splňuje, protože je to v podstatě převlečená matematika. A jestli něčemu v tomhle světě věřit, je to matematika. 

Tenhle rozhovor vzniká v době, kdy z Cookielabu bohužel odcházíš. Co je tvoje další štace?

Hodně mě baví číst věci o propojení vývojařiny a byznysu. O tom, aby vývojáři chápali, jaké jsou potřeby produktu. Protože v každé větší firmě vázne komunikace a lidi jsou ve svých silech. Teď čtu knížku o EventStormingu. To je druh workshopu, komunikační nástroj, který má jasný výsledek – vizuální podobu procesu. Na základě tohohle výstupu můžeš dělat zadání pro vývojáře, akceptační kritéria, nacházet hranice domén, které byznys má. Tohle mě hodně zajímá, chtěl bych to víc praktikovat.

Taky mi chybí dlouhodobá práce na produktu, do kterého bych mohl zabřednout a který by mi byl blízký. Takže jdu za produktem, který mi bude blíž v etickém slova smyslu, a za menším týmem. Přijde mi fajn, když znáš každého člověka v týmu jménem. A samozřejmě můj quest je funkcionální inkvizice. 

Přijde mi, že celý svůj vývojářský život, který datuju od Bonami, se cítím jako „developer advocate“ právě funkcionálního programování.

Bojuju za to, abych lidem předal něco, co je skvělý.

Je to jako s písničkou – když slyšíš skvělej song a jdeš za ostatními: „Poslechni si to!“ Tohle mám s funkcionálním programováním, někomu ho pořád prodávám. Teď bych si chtěl vyzkoušet, jaký to je, když lidi už jsou nakoupený. 

Jak tedy vnímáš takhle zpětně Cookielab?

Myslím, že founders by se měli víc soustředit na rozvoj Cookielabu a nebýt tak ponoření v klientských projektech. Naopak je super, že tým si i přes svůj růst dokáže udržet hodnoty. Cookielab zvládá pracovat na dálku, spousta lidí je fully remote a stejně se daří je zapojit a jsou součástí týmu. Skvělé je taky to, že i negativní věci jsou transparentně komunikované a ostatní mají možnost se vyjádřit.