idea → development → success (short claim)
Srandovní se na to podívat takhle do minulosti. Můj otec pracoval a stále pracuje v metrologii, kde jedna z jeho činností je měření tlaku na manometrech. Pořídil si na výpočty domů staré IBM, které v tu dobu bylo moderní zařízení, ale dneska už je to mašina patřící do muzea. Měli jsme na něm Windows s předinstalovaným MS Visual Basic a já jsem díky tomu mohl přičichnout k programování.
Už v tu dobu mě hodně zajímala tvorba programů, jak vůbec funguje operační systém, co všechno nabízí a podobně. Na internetu (měli jsme v tu dobu dial-up – vytáčené připojení) jsem si začal hledat tutoriály.
Našel jsem třeba konkrétní příkazy, kterými můžu otevřít a zavřít CD mechaniku. Sestavil jsem pomocí nich program, ve kterém jsem měl přepínací tlačítko. Mohl jsem tedy mechaniku ovládat pouze myší, což bylo něco fascinujícího. V tu dobu jste totiž museli na mechanice zmáčknout fyzické tlačítko, aby se mechanika otevřela. Teď se bavíme o roku 2000, to mi bylo 7 let.
Začínal jsem na Visual Basic, později jsem přešel na na tu dobu modernější věci, jako je HTML. Bavilo mě, že jsem rovnou viděl stránky, které tvořím. Stačilo zmáčknout F5.
Už v té době existovalo majoritní PHP a i já jsem si zkusil naprogramovat (jako každý PHPkář před 10 lety) vlastní framework, protože kdo neměl vlastní framework, ten neexistoval. To mě posunulo v chápání návrhových vzorů.
Vždycky mě taky bavil hardware a zjišťovat do hloubky, jak fungují věci na pozadí. Proto mě víc přitahoval Android. Má blízko k HW, je to open source, kde si člověk může jednoduše napsat UI a nemusí se štvát s HTML nebo CSS (nemusí řešit tu černou magii, kdy IE8 funguje a IE9 už ne). Android je pro mě lovebrand.
S Kubou, Tomášem, Patrikem se známe dlouhá léta. Kubu a Patrika znám z Posledních sobot a nette komunity, Toma ze Shipita a Martina, Michala a Radka z Goodbaby. Cookielab se vlastně začal nabalovat jako sněhová koule. Pár lidí v Goodbaby se postupně nabalilo na tuhle pomyslnou „kuličku“, až vznikl Cookielab.
V rámci Android vývoje řešíme aktuálně dva projekty. SensorSafe je chytrá autosedačka, která je napojená na aplikaci v telefonu. Uživatele upozorní, když nechá dítě v autě a vzdálí se. Umí taky měřit teplotu okolí a pokud je vysoká, pošle uživateli notifikaci, že je dítě v ohrožení. V jižní Evropě a Americe je dokonce legislativa vyžadující podobná opatření. Pozn.: Appku řešíme i v rámci iOS a víc se o ní rozpovídal Martin Blišťan.
Druhým projektem, zaměřeným nejen na cestovatele a coffee lovery (that’s me) je European Coffee Trip. Aplikace obsahuje bázi kaváren s výběrovou kávou, kde si člověk vychutná špičkovou kávu (italské a přepražené turky v nabídce nehledejte).
Původně to byla pouze webová stránka, která nebyla moc optimalizovaná na prohlížení v mobilu. Když člověk cestuje, nechce vytahovat laptop z batohu a hledat na něm uprostřed rušné ulice zajímavou kavárnu. Nebo otevírat těžkopádný, dlouho se načítající web v mobilu. Mobilní aplikace tak byla od začátku v plánu.
Když se zakladatelé ECT rozhodli appku začít vyvíjet, přišel covid a nikdo nikam nemohl. Vývoj se tak odložil, ale nakonec se v roce 2021 podařilo appku spustit pro iOS a krátce poté pro Android.
Princip appky je jednoduchý. V momentě, kdy člověk dorazí do města, řekněme Liverpool a chce se podívat na okolní kavárny, otevře v mobilu aplikaci ECT. Může pak vybírat podle preferencí, například si může vyfiltrovat kavárny, kde vítají digitální nomády a mají zázemí pro práci na laptopu.
Stáhněte si průvodce těmi nejlepšími kavárnami v Česku i celém širém světě i vy:
Pro iOS klikejte zde a pro Android tady.
Při tvorbě Android verze jsme už měli jasný základ a představu o jednotlivých funkcích a prvcích. Zbývalo jen vybrat technologii, kterou bychom mohli použít.
Mohli jsme využít starý způsob – klasické XML šablony, adaptéry, fragmenty a podobně. Nebo jsme mohli jít moderní cestou, kterou Google v současnosti hodně tlačí dopředu. Vybrali jsme druhou možnost: JetPack Compose.
Compose je technologie, která zjednodušuje vývoj UI pro Android. Je plně deklarativní, takže uživatelské rozhraní se popisuje voláním funkcí. Je to podobné jako práce v Reactu.
I přes seznamování se s novou technologií se nám podařilo aplikaci dokončit za polovinu času, než byl původní odhad! Mimochodem prvotní funkční prototyp jsem vytvořil noc před odletem a v letadle na cestě do Liverpoolu.
Co se nám trochu nepovedlo, byl management Google Play, kde schválení jakékoliv změny (byť jen obrázku) trvalo neúměrně dlouho, v našem případě přes týden.
ECT aplikace má v Google Play i v App Store hezká hodnocení a vysoký počet stažení. Ale důležitá jsou i data z Firebase Crashlytics, díky kterým víme, že aplikace neměla žádný crash od svého spuštění. To jsou pro nás jasné signály, že nová technologie je kvalitní a spolehlivá.
Já jsem věděl, že tahle otázka přijde. No comment! 😀
Docela jsme se k tomu rozepsali v předchozím blog postu. Vlastně jsme v rámci Cookielab hackathonu udělali addon k aplikaci Settle Up, říkáme jí lednička. Prostě si vybereš člena týmu, kterému chceš udělat radost, nascanuješ kód a aplikace všechno sama propíše do Settle Up.
.jpeg)
Je to tak, prostě musíme být ve dvou a jinak přijde souboj. Né, teď vážně. Zatím jsme dva, ale určitě si nehrajeme na nějaké škatulky jako master a apprentice. V týmu je pro nás důležitá odpovědnost za vlastní práci bez ohledu na senioritu. Důležité je mít i přehled, umět řešit UX/UI, mít i vhled do byznys procesů…
Vzájemně se podporujeme, ale i hlídáme, a úplně nejlepší je, když někdo přijde s novým, efektivnějším řešením. Určitě nefungujeme v tom přežitém módu „takhle jsme to dělali vždycky, tak to děláme i dnes“, právě naopak!
Pro mě je to i taková mantra, z knížky Radikální otevřenost: „Najímáme lidi, aby nám řekli, co máme dělat.“ TL;DR Nehledáme obyčejnou pracovní sílu, ale lidi, kteří nám ukáží, co děláme špatně, a dokážou nás posunout i vnitřně.
Generace XYZ, moc nepracujte, protože všichni jsme workoholici! Je to výhoda v nevýhodě, jsme zapálení do práce a baví nás to. Problém je, že pak ne vždy stíháme i další události v našich životech.
Máme rodiny a přátele. Někdy je to prostě těžké skloubit náš osobní život s firemními deskovkami, wlan parties nebo teambuildingy na střelnici. Čas je omezený a my si moc vážíme, když se naskytne příležitost a my ho s kolegy můžeme trávit společně. Fakt.
